Sebrat mimořádné covidové odměny zdravotníkům v oddlužení by bylo amorální.

Vážení čtenáři, milí klienti, mimořádné koronavirové odměny zdravotníků nemají být posuzovány jako mimořádný příjem podle insolvenčního zákona a zahrnuty do splátky oddlužení. K takovému závěru dospěl Vrchní soud v Praze, který vyhověl odvolání zdravotní sestřičky. „Odejmout některým zdravotníkům – dlužníkům v insolvenčním řízení – toto mimořádné finanční ocenění státu jen proto, že nedomyšleně novelizovaný IZ expressis verbis (pozn. výslovně) na takovou situaci prozatím vůbec nepamatuje, vnímá odvolací soud jako zjevnou nespravedlnost a amorálnost, již je třeba bez zbytečného prodlení napravit, neboť COVID – 19 nepočká, než si vše „legislativně ošetříme"," konstatuje se mimo jiné v usnesení číslo jednací VSPH 1515/2020-B-35 VS.

Zdravotní sestra, která se na soudy obrátila, se nachází v procesu oddlužení od roku 2018, kdy z platu v průměru 27 tisíc korun čistého měsíčně splácí v rámci oddlužení mezi 11 – 18 tisíci korunami. Krajský soud (KS) v Praze požádala na konci října o to, aby jí nebyla zvýšena splátka v souvislosti s vyplacením mimořádné odměny, kterou obdržela jako součást mzdy za služby u pacientů s koronavirem. Zdůvodnila to skutečností, že je v rodině jediná, kdo má stálý příjem, její přítel o něj přišel, a přitom se stará o syna a rodiče v důchodovém věku. Insolvenční správce její žádost doporučil, neboť dlužnice mu poskytuje plnou součinnost a plní splátkový kalendář. Podařilo se jí během oddlužení splatit již celý dluh vůči zajištěnému věřiteli a skoro 20% věřitelům nezajištěným.

Leč Krajský soud v Praze její žádost zamítl, neboť konstatoval, že podle zákona k důvodům, které zdravotní sestra v žádosti uvedla, nelze přihlédnout. Dlužnice totiž podle něj netvrdila, ani neprokázala podstatnou změnu osobních nebo majetkových poměrů, které by snížení splátky odůvodňovaly. Mezi ty nelze zařadit ztrátu zaměstnání přítele, ani péči o rodiče. Navíc dosud splatila jen necelých 20% dluhu nezajištěným věřitelům, přičemž se očekává na konci oddlužení splacení jen 38% pohledávek.

Vrchní soud v Praze však jejímu odvolání vyhověl. Jednak konstatoval nesprávnou aplikaci insolvenčního zákona, kdy krajský soud nevzal v potaz jeho „koronavirovou" novelu a přihlížel při posuzování žádosti k 50% hranici splacení dluhu na konci oddlužení. Ale především došel VS k závěru, že výdělečná činnost spojená s nasazením sestry během péče o pacienty s koronavirem, kdy riskuje svůj vlastní život, „je zcela mimo rámec běžného standardu vyžadovaného schváleným oddlužením a kterou lze od dlužnice vyžadovat". Takový příjem tedy nelze po dlužnici bez jejího souhlasu podle soudu chtít.

Uvedené platí dle soudu o to více v době nouzového stavu vyvolaného epidemií COVID-19, kdy je též soud povinen udělat vše pro spravedlivé řešení, neboť přežití každého z nás může být již zítra právě v rukou zdravotníků, jimž právem náleží respekt a úcta, jakož i zvláštní ocenění státu za jejich nezastupitelnou práci v boji s nákazou COVID-19!

Mgr. Petr Jezdinský, právník (s využitím webu České justice, Insolvence 2008 a Bulletinu Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR)

Mgr. Jaroslav Oborný, realitní specialista